Deník Gimliho (Společenstvo prstenu)

30. června 2013 v 22:45 | lufi-peace |  Tajné deníky Středozemě

DEN PRVNÍ:
Grr. Argh.

DEN DRUHÝ:
Pobyt v Roklince s povyšujícími se elfy mi nedělá dobře na zažívání. Poprosil jsem Elronda, aby mi raději dal pokoj ve druhém poschodí, protože jinak nemůžu jít do koupelny, aniž by si mě prohlíželi ti hobiti obklopení voňavými svíčkami. Je to legrační. Včera mě postříkali jahodovou pěnou do koupele. Vousy mám teď jemné a vyživené.

DEN TŘETÍ:
Elrond mi nechce dát jiný pokoj. Zase jsem natrefil na hobity. Co to DĚLALI s tou mrkví? Je to vážně parta hňupů, nedivím se, že jim ani nerostou pořádné vousy.


DEN SEDMÝ:
Mám dojem, že Aragorn, syn Arathornův, je hobitofil. Úplně ignoruje tu elfskou fešandu a raději tráví čas s hobity a jejich chlupatýma nohama. Naštěstí já, Gimli, syn Glóinův, jsem tu, abych jí dělal společnost.
Později.
Ta elfka je akorát tak vysoká, aby mi zahřívala uši. Do toho já!

DEN DEVÁTÝ:
Souhlasil jsem, že půjdu na výpravu. Arwen je tak chamtivá. Gimli, syn Glóinův, se nechce vázat. To raději budu s přecitlivělými hobity a teploušským elfem, než se poflakovat v Roklince a povídat si o ,,našem vztahu".

DEN TŘINÁCTÝ:
Na Caradhrasu je zima. Rozpoutala se zde rvačka o to, kdo ponese hobity nahoru. Já se jí nezúčastnil, protože jsem zrovna ukazoval Legolasovi, jak si správně splést vlasy do copánku. Rvačka skončila, když Aragorn zvednul Toho, kdo nese prsten, a nacpal si ho do kalhot. To je ono, Isildurův dědici. Udus Toho, kdo nese prsten. Ach, ti lidé.

DEN ČTRNÁCTÝ:
V Morii. Asi jsem se trošku zmýlil ve výpočtech, protože to vypadá, že můj bratranec Balin je už šedesát let mrtvý. Díky tomu jsem si uvědomil, že už je to docela dlouho, co mi přišlo poslední přání k Vánocům od příbůzných v Morii. Už jsem na to nějak zapomněl.

DEN PATNÁCTÝ:
Gandalf padl do stínu. Hobiti toho využili a začali se ke všem tulit a objímat je. Přetrpěl jsem několik obejmutí od Boromira, jeho gondorský roh mi pořád tlačil na žaludek. Tedy doufám, že to byl gondorský roh. Raději nechci myslet na to, co jiného by to mohlo být.

DEN ŠESTNÁCTÝ:
Legolas mi řekl, že se Aragornovi líbí Frodo. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí. S Legolasem jsme si tak říkali, že bychom potřebovali nějakého jiného vůdce, někoho méně úchylného. Potom se mně zeptal, jestli si nedáme koupel. Začínám si myslet, že celá elfská poezie o slavných spojení jejich bojovníků a lidí má jen odvést pozornost od jejich zvrhlých plácacích her.

DEN DVACÁTÝ:
V Lothórienu. Galadriel je celkem kočka. Když se hobiti někdě mazlili a Boromir naháněl Aragorna po lesích, měl jsem trochu času předvést jí několik trpasličích triků. Nic převratného, jen trochu Kde je helma a Vrtání dolů. Velmi uspokojivé pro všechny, možná kromě Celeborna. Když nad tím tak přemýšlím, možná to byl Celeborn. U elfů nějak nepoznám rozdíl.

DEN 22:
Opustili jsem Lothórien. Několik dní jsme se plavili na lodích. Začínám se cítit osaměle. Hobiti nevypadají tak špatně. Jsou docela roztomilí, když se nedívám na ty jejich účesy. K Frodovi se nemůžu nijak přiblížit, protože Sam mě vždycky kousne do kolena, a Pipin randí s Boromirem, tak uvidíme, jestli se Smíšek se mnou půjde projít při měsíčku. Sláva spojenectví s lidmi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kurokumo-chan Kurokumo-chan | Web | 1. července 2013 v 17:03 | Reagovat

Ta mrkev :D A vážně nechci vědět, co Gimliho tlačilo do žaludku xD super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama