Deník Aragorna (Dvě věže)

12. července 2013 v 8:37 | lufi-peace |  Tajné deníky Středozemě

DEN PRVNÍ:
Běžel jsem čtyřicet mil přes Rohan. Žádné veverky k jídlu. Myslím, že Gimli má tak akorát velikost na pečení. Slyšel jsem, že trpaslík chutná jako kuře. Pořád nejsem král.
Stav strniště: uspokojivý.

DEN DRUHÝ:
Narazil jsem na armádu Rohirů. Zeptal jsem se Éomera, jestli neví něco o hobitech. Dostal jsem velmi zdrženlivou odpověď. Možná, že je pořád naštvaný kvůli té pařbě, na které jsem mu popsal celého koně sprostými slovy v elfštině. Raději jsem se nezmiňoval o tom, že očividně okopíroval účes od Legolase. Takhle by se ke mně nechoval, kdybych byl král.

DEN TŘETÍ:
Jakmile jednou uvidíš hromadu spálených skřetích těl, viděl jsi už všechno. Víc nemám co dodat.


DEN ČTVRTÝ:
Potkali jsme Gandalfa. Ukázalo se, že ve skutečnosti nezemřel, jen ho Balrog prodal firmě na prací prášek, takže se z něj stal Gandalf Zářivě Bílý. Takhle se zaprodat, jako nějaká děvka. Příště si určitě nechá platit za trik se špičatým kloboukem.

DEN ŠESTÝ:
V Edorasu. Král Théoden byl na mě zlý. Pořád říkal jen: ,,Copak jsi tady král? Pokud vím, král jsem já. Dívám se kolem, ale nevidím nikoho jiného s korunou na hlavě. Eh? Eh?"
Musel jsem přiznat, že vskutku ještě nejsem král.
Abych se mu pomstil, ukradnul jsem mu peněženku, když se zrovna nedíval, a za jeho peníze jsem si otevřel účet v Rohanském nákupním centru.
Koupil jsem Legolasovi a Gimlimu kloboučky, které k sobě ladí.

DEN SEDMÝ:
Mám dojem, že se líbím Éowyn. Vůbec se jí nedivím, moje strniště vzrušuje i mě samotného.

DEN DEVÁTÝ:
Spadl jsem z útesu. Hloupí vlci ze Železného pasu. Myslel jsem, že mě zachránila Arwen, ale když jsem se vzbudil, zjistil jsem, že se líbám se svým koněm. Docela překvápko. V řece jsem ztratil svůj oblíbený třpytivý náhrdelník. Jsem velmi smutný, protože ostatní šperky jsou nevkusné. Možná až na Prsten.
Stav strniště: mokré.

DEN DVANÁCTÝ:
Triumfálně jsem se vrátil do Helmova žlebu. Gimli mě objal. Pořád mi musí připomínat, že mi je jen do pasu. Legolas mi vrátil můj náhrdelník, yay! Mumlal něco v elfštině, mohlo to být ,,Jdeš pozdě." a nebo ,,Sraž mě na zem a pořádně mě ošukej.". Nejsem jistý. Musím si svoji elfštinu trochu oprášit, nechci se nějak ztrapnit.
Pořád nejsem král, ale jsem příliš zaměstnaný dodáváním odvahy mužům, takže na to ani moc nemyslím. Bitva, co se chystá, bude brnkačka, vážně.

DEN ČTRNÁCTÝ:
Stojím na hradbách Helmova žlebu. Absolutně směšná armáda skřetů svojí před námi. Ale komu to nalhávám. Jsme v prdeli. Snad je tu někde zadní východ.

DEN ČTRNÁCTÝ, POZDĚJI:
Elfové nám poslali na pomoc armádu těch nejštíhlejších a nejelegantnějších válečníků. V boji nám budou na nic, ale aspoň, až budu umírat, budu se dívat na něco krásného. Théoden nepřestává mumlat větu ,,To je neuvěřitelné." kvůli elfům.
Musím souhlasit. Je neuvěřitelné, že Haldirovo obočí neladí s jeho copánky.
Snažím se proklouznout zadními vrátky, ale Gimli za mnou pořád leze. Takhle nikdy nebudu král.

DEN PATNÁCTÝ:
Neuvěřitelné vítězství v bitvě u Helmova žlebu, ale oslavu úplně zkazil ošklivý dopis od Faramira, který obsahoval jeho fotku na pláži v Osgiliathu, kde byl s Tím, kdo nese prsten, a jeho tlustým společníkem. Pili spolu piňakoládu a měli na sobě barevné šortky. V dopise stálo:
Milý Aragorne,
Díky za Prsten a za hobity. Jsou malí, ale velmi ohební. Přesně to jsem si vždycky přál! Pořád myslím na tu noc, co jsme spolu strávili v Minas Tirith.
S láskou tě líbá
Faramir.
Hloupý Faramir. To už by bylo lepší, kdyby Prsten dostal Boromir a já bych měl půlčíky. Alespoň vím, že ho Sam zabije, jestli si na Froda něco zkusí.
Pořád nejsem král.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aventine Aventine | Web | 12. července 2013 v 16:35 | Reagovat

Je to vtipně napsané, nejlepší stav strniště :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama