Máme srdce, která buší, máme je a to nám sluší ♪♫

13. dubna 2014 v 22:58 | Lufienne
You know, původně jsem sem chtěla napsal dloouhý článek o mém báječně zaujímavém výkendu. O tom, jak jsem konečně poprvé sama dokázala rozdělat oheň, jak jsem se po dlouhé době viděla s buchtama a jak jsem zjistila, že jsem nějak vyšla ze cviku a že se motám už po třech skleničkách vína.
O tom, že na mně jsou rodiče pořád zlí a já nevím proč.
O lidech, že mně asi nikdy nezačnou udivovat a o škole, která mě snad jednoho dne zničí.

Ale kašlu na to, nějak se mi nechce.



V poslední době mám hrozně legrační myšlenky.
Minulý týden jsem byla s bratrem dát jeho auto do opravny a když jsme tam přišli, najednou jsem si představila, jak tam všechna ta auta stojí a jsou ovázaná nějakým starým kapesníkem nebo plínou, nebo tak něco, jako by je všechny bolel zub. Bylo to vtipné, ale já z toho byla trochu smutná.
A dneska jsme byli u prarodičů sekat trávu a mně přišlo, že všechna ta stébla se těší na to, až budou mít nový sestřih a že z toho mají fakt radost. Nevím, kde se to ve mně bere.
Taky by mě zajímalo, jestli je možné, že si mě nás pes pamatuje. Víte, já se s ním neviděla už pěkně dlouho, maximálně jsem se někdy na něj mrkla z okna, ale nešla jsem na dvůr si ho pohladit. Aby jste rozumněli, náš pes bydlí u těch prarodičů, jelikož je tam zvyklí, tak jsme ho nebrali s sebou do bytovky, když jsme se od tam stěhovali pryč. No a dneska, jak jsme sekali tu trávu, pořád za mnou chodil a štěkal na mě, slintal a vrtěl ocasem. Vypadalo to, že má vážně radost a tak jsem si říkala, jestli je to tím, že se konečně něco děje, myslím tím to sekání trávy, a nebo je to tím, že si mě pamatuje a že mě dlouho neviděl?
Nevím, těžko říct. V psech se moc nevyznám.

No nic, tak nám zase končí výkend, Gigi. Ještě že tento týden ve škole moc nebudu, budou prázdniny a v úterý jdu k doktorovi, tak to nemá cenu tam chodit na těch pár hodin. Tak se mějte a ať vás provází Síla!
Crape diem.

Embedded image permalink

P.S. Tohle je kousek z Ten, kdo stojí v koutě, který se mi líbil. Je to vážně výtečná knížka
Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepříjdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení.

P.P.S. Toho vÝkendu si nevšímejte, já to tak prostě píšu, příjde mi to hezčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 patniik patniik | Web | 14. dubna 2014 v 15:39 | Reagovat

Prý že nebudeš nic psát a takový článek pěkný ! :D Nehrabe ti už té Gigi? ale je to super pisnička no, a nechlastej moc ! :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama