Parents and no sleep makes Lufi a dull girl

9. ledna 2017 v 9:27 | Lufienne |  Time of My Life
Oficiálně prohlašuji, že nesnáším zkouškové. Není to proto, že se musím hodně učit a dohánět věci, co jsem za semestr nestihla nebo se na ně dřív vykašlala. Vadí mi, že není normální vyučování, což znamená, že zůstávám doma. To mě dohání k šílenství!

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/30/7d/d3/307dd34cded80827572686a5aa3622c1.gif


Připadám si už dost stará na to, aby mě rodiče komandovali. Chybí mi, ta volnost, kterou mám, když bydlím sama, možnost svobodně se rozhodovat, kdy, co a jak budu dělat. Co jsem doma, většinu času trávím v pokoji, nejen kvůli učení, ale hlavně abych nebyla rodičům na očích, abych se nestala opět terčem jejich kritiky.

Vadí mi, že se u nás musí uklízet 24/7.
Vadí mi, že od rodičů neslyším nic jiného než "Nechoď bosá!" a "Luš, uklidíš tady?".
Vadí mi, že když něco musím udělat, musí to být hned!
Vadí mi, že nemůžu spát, jak dlouho chci. "V kolik jsi šla spát? V jednu? To už spíš sedm hodin, to ti musí stačit."
Vadí mi, že nemůžu jíst, co chci.
Vadí mi, že jídlo, co chci já jíst, je špatné.
Vadí mi, že když jím málo, rodiče mají kecy, že jím málo.
Vadí mi, že když jím hodně, rodiče mají kecy, že jím hodně.
Vadi mi, že když si zajdu na nudle s mým Milým, doma dostanu vynadáno, že nejím doma navařené jídlo.
Vadí mi, že když bratr nesní doma uvařené jídlo, je to v pohodě.
Vadí mi, že když je podle rodičů něco dobré/špatné a já mám opačný názor, mají vždcky pravdu oni.
Vadí mi, že se ode mě neustále očekává, že se podřídím jejich programu, třebaže já mám taky svůj program. To ale nikoho nezajímá.
Vadí mi, když si něco naplánují a potom to nestíhají, hodí to na mě.
Vadí mi, že když se snažím učit nebo dělat něco do školy, jsou uražený, že jim nejdu pomoct s úklidem.
Vadí mi, že když se snažím učit nebo dělat něco do školy, je tu vždycky hrozný hluk.
Vadí mi, když se snažím učit nebo dělat něco do školy a naši příjdou ke mně do pokoje a začnou si povídat s kočkama.

Vadí mi, že když chodím do školy, z brigády si prostě nevydělám tolik peněz, abych se odtud mohla odstěhovat nadobro.

Je mi líto, že to takhle vidím, že mě rodiče tak štvou, ale já to tak zkrátka cítím. Nikdy jsem s nimi nevycházela bůhvíjak skvěle, tohle všechno u nás bylo celý můj život na denním pořádku. A taky mě to celý můj život vadilo. Teď, co jsem starší, mi to připadá čím dál víc neúnosné.

Posledních 5 dnů už jsem se pořádně nevyspala, protože rodiče jsou přehnaně aktivní a už v 7 ráno začínají uklízet. Nebo mě prostě příjdou vzbudit, jenom tak. Nebo si začnou hrát s kočkama a honí je po chodbě jako splašený, což dělá neuvěřitelný rámus. Neustále jsem unavená a nabručená. Sakra, ať už je únor, a já se zase vrátím do Olomouce.

I NEED TO GET OUT OF HERE!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama